Dříve něco neznámého, dnes často skloňovaný pojem, o kterém slyšel téměř každý z nás. O čem je řeč? O syndromu vyhoření. Ten v současnosti postihuje stále více lidí. Často tomu nahrává fakt, že příznaky této nemoci často přehlížíme a nechceme si je připustit. Problém, jehož léčba je dlouhá, je pak na světě. Jak poznáte, že vám hrozí syndrom vyhoření?
Co je syndrom vyhoření?
Definice syndromu vyhoření není jednoznačná. Často jde o označení ztráty zájmu – ať už ztrátu zájmu o práci, ztrátu nadšení nebo ztrátu osobního zaujetí. Většinou postihuje osoby, které jsou pod nadměrným tlakem, jsou nuceni plnit vysoké požadavky nadřízených a jsou v dlouhodobém stresu a vypětí. Jde o nemoc spojovanou s vyčerpáním, stresem a znatelným poklesem pracovního výkonu. Tento problém pak může jít ruku v ruce s poruchami spánku, depresemi a dalšími problémy.
Jak k syndromu vyhoření dochází?
K syndromu vyhoření dochází postupně, nenápadně. O to je ale celá situace horší, protože ho nějakou dobu nemusíte rozpoznat. Osoba, kterou tato nemoc postihne, má pocit, že její problémy souvisejí pouze s momentálním vyčerpáním a špatnou náladou. Myslí si, že problémy brzy pominou a vše bude tak, jak má být. Velmi často se ale jedná o příznaky budoucího zhroucení se.
Příznaky emocionálního vyčerpání:
- nespavost
- chronická únava
- zapomínání
- zhoršená koncentrace
- ztráta chuti k jídlu
- úzkost
- podrážděnost
- tělesné projevy (bolest na hrudi, dušnost, bolest hlavy, závratě a mdloby)
A k čemu syndrom vyhoření vede?
V první fázi vede syndrom vyhoření k pocitům méněcennosti, selhání a celkovému vyčerpání. A to jak fyzickému, tak i psychickému. Člověk se začne uzavírat sám do sebe, je samotářský. V práci přestává podávat výkony, které u něj byly doposud běžné.
Koho syndrom vyhoření postihuje?
Se syndromem vyhoření se setkávají zejména lidé v produktivním věku, ačkoliv se s ním mohou setkat jedinci všech věkových kategorií. Lidská psychika je křehká věc a je potřeba o ni pečovat – syndrom vyhoření navíc vůbec nemusí souviset s prací. Kombinace nadměrného pracovního nasazení, snahy splnit vysoké požadavky svého okolí a nedostatek kvalitního odpočinku vedou k těmto problémům.
S tímto problémem se často setkávají lidé pracující ve zdravotnictví, právníci, hasiči, policisté a lidé na vysokých postech. Vyhnout se však nemusí ani ženě na mateřské dovolené. Právě ženy na mateřské a lidé, kteří jsou doma a pečují o dalšího člověka, cítí tíhu zodpovědnosti vůči dané osobě, tlak starostí a nepochopení okolí. Ačkoliv někdo na první pohled důvod k tomuto syndromu nemá, vše může být úplně jinak.
Máte ve svém okolí někoho, kdo trpí na syndrom vyhoření? Víte, jak se s takovou nemocí vypořádat?
